Clanax Kolíky na oblečenie plastové 30 kusov + košík
| Kód: | 2400118 |
| EAN: | 8590786228726 |
| Výrobca: | dovozce: Bartoň Trading, s.r.o. |
| Značka: | Clanax® (web) |
 | |
První tvarované, dřevěné kolíčky pocházejí z Anglie. Z jednoho kusu pružného dřeva, obvykle Vrby, je vyráběli členové křesťanské sekty tak zvaných kvakerů. Byli známí velice prostým stylem života, k jehož každodennosti patřila řemeslná výroba trvanlivého dřevěného nábytku a praktických domácích potřeb, jakou bylo třeba ramínko na oděvy nebo právě prádelní kolíček. Od jiných křesťanů se kvakeři lišili svým charismatickým, až frenetickým duchovním projevem, kvůli kterému byli ve své zemi pronásledováni. V roce 1774 proto opustili Anglii a usadili se v Americe, kde se kolíček používal v nezměněné podobě až do roku 1832, kdy byl registrován jeho první patent s dřevěným šroubem. I když se v praxi moc neosvědčil, protože šroub vlivem vlhkosti bobtnal a ztrácel na funkčnosti, trvalo dalších jednadvacet let, než si nechal plodný vynálezce z Vermontu David M. Smith patentovat dvoudílný typ s kovovou pružinkou.
Do roku 1887 vydal americký patentový úrad ďalších 146 osvedčení na rôzne upravené kolíky, ktorých dizajn do podoby, akú poznáme dnes, zdokonalil Solon E. Moore. Mooreova verzia mala tú výhodu, že sa dala ľahko masovo vyrábať a dobre držala na šnúre a vo vetre. Vo Vermonte vtedy vznikla prvá "továreň na kolíky" a drobný pomocník do domácnosti sa začal vo veľkom predávať po celom svete. Po prvej svetovej vojne však nastali zlé časy, keď trh zaplavil tovar z Európy a americké gazdinky začali uprednostňovať lacnejšie švédske kolíky a potom ešte lacnejší dovoz z Číny.
Domáci kolíčkarský priemysel sa zrútil a národná "kolíčková manufaktúra" bola nútená prejsť na plastový tovar. Posledný americký kolíček na bielizeň tak zišiel z výrobnej linky v roku 2009 za veľkého záujmu médií a vlasteneckej ľútosti.
V priebehu 100 rokov prešiel skromný drevený kolíček na bielizeň mnohými zmenami, často len z kozmetických dôvodov. Zažil svoje vzostupy aj pády, prežil plastový boom aj nástup sušičiek bielizne. Vďaka svojej užitočnosti však prežil a trpezlivo čaká. Možno sa jeho čas vráti a pochová mýtus z 50. rokov minulého storočia, že elektrické spotrebiče nám vrátia slobodu. Možno príde čas, keď sušenie bielizne na slnku a čerstvom vzduchu bude opäť bežné a šnúry na bielizeň sa už nebudú považovať za esteticky urážlivé.
Táto položka nebola doposiaľ diskutovaná. Ak chcete byť prvý, kliknite na tlačidlo Pridať príspevok
První tvarované, dřevěné kolíčky pocházejí z Anglie. Z jednoho kusu pružného dřeva, obvykle Vrby, je vyráběli členové křesťanské sekty tak zvaných kvakerů. Byli známí velice prostým stylem života, k jehož každodennosti patřila řemeslná výroba trvanlivého dřevěného nábytku a praktických domácích potřeb, jakou bylo třeba ramínko na oděvy nebo právě prádelní kolíček. Od jiných křesťanů se kvakeři lišili svým charismatickým, až frenetickým duchovním projevem, kvůli kterému byli ve své zemi pronásledováni. V roce 1774 proto opustili Anglii a usadili se v Americe, kde se kolíček používal v nezměněné podobě až do roku 1832, kdy byl registrován jeho první patent s dřevěným šroubem. I když se v praxi moc neosvědčil, protože šroub vlivem vlhkosti bobtnal a ztrácel na funkčnosti, trvalo dalších jednadvacet let, než si nechal plodný vynálezce z Vermontu David M. Smith patentovat dvoudílný typ s kovovou pružinkou.
Do roku 1887 vydal americký patentový úrad ďalších 146 osvedčení na rôzne upravené kolíky, ktorých dizajn do podoby, akú poznáme dnes, zdokonalil Solon E. Moore. Mooreova verzia mala tú výhodu, že sa dala ľahko masovo vyrábať a dobre držala na šnúre a vo vetre. Vo Vermonte vtedy vznikla prvá "továreň na kolíky" a drobný pomocník do domácnosti sa začal vo veľkom predávať po celom svete. Po prvej svetovej vojne však nastali zlé časy, keď trh zaplavil tovar z Európy a americké gazdinky začali uprednostňovať lacnejšie švédske kolíky a potom ešte lacnejší dovoz z Číny.
Domáci kolíčkarský priemysel sa zrútil a národná "kolíčková manufaktúra" bola nútená prejsť na plastový tovar. Posledný americký kolíček na bielizeň tak zišiel z výrobnej linky v roku 2009 za veľkého záujmu médií a vlasteneckej ľútosti.
V priebehu 100 rokov prešiel skromný drevený kolíček na bielizeň mnohými zmenami, často len z kozmetických dôvodov. Zažil svoje vzostupy aj pády, prežil plastový boom aj nástup sušičiek bielizne. Vďaka svojej užitočnosti však prežil a trpezlivo čaká. Možno sa jeho čas vráti a pochová mýtus z 50. rokov minulého storočia, že elektrické spotrebiče nám vrátia slobodu. Možno príde čas, keď sušenie bielizne na slnku a čerstvom vzduchu bude opäť bežné a šnúry na bielizeň sa už nebudú považovať za esteticky urážlivé.
