Wrigleys Spearmint žuvačka plátky 5 kusov

Na rozdíl od mnoha jiných vynálezů nepřišla se žvýkačkou americká armáda, jak by se mohlo zdát z vyprávění o osvobozování západních Čech po druhé světové válce. Pamětníci často zmiňovali, jak vojáci nadšeným náctiletým rozdávali žvýkací gumu. Různé formy žvýkaček jsou lidstvu známy dlouhé tisíce let. 

Archeologové zjistili, že žvýkali už dávní obyvatelé severní Evropy – otisky jejich zubů našli na březovém dehtu starém pět tisíc let. Antičtí Řekové měli rádi pryskyřici stále zeleného keře řečíku lentišku, Mayové a Aztékové ve Střední Americe používali přírodní elastomer nazývaný čikle, který získávali z bílého Latexu z kmene a listů stromu zvaného zapota obecná, a Arabové si oblíbili vosk. Indiáni v Severní Americe měli po staletí nejraději pryskyřici ze Smrku.

A právě od domorodých obyvatel Spojených států odkoukali žvýkání i nově příchozí z Evropy. Koncem 40. let 19. století se podnikatel John Curtis rozhodl vyrábět pryskyřicovou žvýkačku ve velkém. Nejdříve mízu ze stromu svařil, zbavil ji nečistot, zbytků kůry a naopak přidal cukr. Poté ji uválel na tenké pláty, usušil a nakonec nařezal na proužky a poválel ve škrobu, aby se k sobě nelepily. Zabalené do papíru je rozesílal prodejcům. I když obchody šly, takže si mohl dovolit postavit ve městě Portland ve státě Maine továrnu, jeho žvýkačka moc dobře nechutnala a lámala se. Více se ujalo žvýkání slazeného parafínu. A tak se do zlepšování pustili další.

Za vynálezce moderní žvýkačky je považován Thomas Adams z New Yorku, který spustil výrobu v roce 1869 a sáhl po materiálu středoamerických indiánů – čikle. Na něj ho přivedl bývalý mexický prezident a armádní generál Antonio López de Santa Anna, jenž ze své země musel uprchnout. Adamse si najal, aby mu pomohl z čikle vyvinout levnější alternativu tehdejší novinky, Kaučuku. To se sice nepodařilo, ale vynálezce při experimentech přišel na to, že by čikle mohlo dobře posloužit jako žvýkačka namísto parafínu. Jeho nápad se ujal a do dnešních dnů se jeho verze žvýkačky až tak nezměnila – jen v polovině 20. století nahradily přírodní elastomer syntetické materiály a cukr umělá sladidla.

V českých zemích se s výrobou žvýkaček začalo už roku 1906, ale americká novinka se neujala. Po dalším pokusu v roce 1925 bylo na dlouho ticho a po 2. světové válce byla produkce dokonce zakázána. Vyrábět naplno se žvýkačky začaly až ve druhé polovině 50. let a od té doby je už nikdo nezakázal.